Pěstování vrb
Pěstování vrb z řízků
Řízky vrb se rozumí části jednoletých výhonů o délce 20 cm a nejmenší tloušťce 0,8 cm.Pokud jde o pěstování vrbiček z řízků, můžete je pěstovat přímo na stanovišti, na záhoně, nebo v kontejnerech. Přímá výsadba řízků se daří pouze na vyčištěném a orbou a kultivátorem upraveném pozemku, při pravidelném odplevelování a zalévání. Problém tohoto způsobu tkví v potřebě udržování místa v bezplevelném stavu tak, aby nepřerůstala tráva a plevele ujímající se řízky. Mimoto je nezbytná možnost závlahy.
Proto doporučujeme předpěstování sazenic na jaře buď na záhonech zahradnickým způsobem s okopávkou a pravidelnou zálivkou a po ujmutí řízků s opatrným přihnojením NPK. Musíte pro vrby totiž zajistit dostatečný přístup světla. V zastínění se buď neujmou, nebo je zadusí rychleji rostoucí plevel a trávy.
Na záhonech se předpěstují do podzimu prostokořenné sazenice, které se po opadu listů vyryjí a je možno je přesadit na konečné stanoviště. Je zde ale riziko, pokud je suchý podzim, že mohou zaschnout. Proto my dáváme přednost předpěstování sazenic v kontejnerech, jako obalované sadby. Řízky mají délku 20 cm, proto je pěstujeme tzv. růžácích, což jsou vyšší květináče. Protože tam ale celá délka řízku nevleze, tak se při výsadbě zakracují na 18 cm. Poté mohou zůstat ve skleníku, anebo v pařeništi s pravidelnou zálivkou. Ve skleníku nebo folníku velmi brzy zakoření a dobře rostou. My je necháváme ve skleníku nejméně až do června, potom je vyneseme na volné prostranství a na cca 3 dny lehce přistíníme stínovkou, aby nedošlo ke spálení listů na přímém slunci. Nebo pokud je deštivo a není ostré slunce, je možné nechat sazenice i volně.
Pak opět až do opadu listů pěstujeme se zálivkou a občasným lehkým přihnojením (stačí 1x za měsíc granulovaným hnojivem, nebo v případě tekutého hnojiva velmi slabým roztokem i každý týden,ale rozředění musí být větší než pro běžné zahradnické přihnojování podle návodu na přípravku). Přihnojujeme pouze do počátku září. Výhodou obalované sadby je, že pro výsadbu nemusí být sadba bezlistá, jelikož obsahuje kvalitní kořenový bal, který snadno nevyschne.
Takové sazenice se dají vysazovat na stanoviště již koncem léta (pokud jsou už kolem 1 m vysoké). Sadíme do jamky pod rýč. Pro lepší uchycení je nutné do jamky nalít dostatečné množství vody, aby okolní hlína nevytáhla vodu z balu sazenice, poté vložit sazenici s nepoškozeným balem, zasypat hlínou, přitisknout, na povrch nasypat ještě trochu kypré hlíny a svrchu již nezalévat, obzvlášť dokud ještě bývají teplé a slunečné dny. Zalévání sazenic až nahoru po výsadbě vede k tomu, že slunce takzvaně uvaří čerstvě vysazenou sazenici. Proto je lépe, když je povrch půdy kolem sazenic suchý a vláha je “schovaná“ pod ním, čili je přerušená vzlínavost. Tím se zamezuje zbytečné ztrátě vody z půdy a čerstvě vysazená sazenice využije dodanou vláhu skoro beze zbytku.
Další způsob, kterým se dají vrby pěstovat vegetativně přímo na stanovišti, je použití tzv. holí. Jde o silnější prut o délce 1,20 m, který se zapíchne 30 cm do země. Vzhledem k výšce takového „řízku“ zde tolik nehrozí zastínění okolními travami a plevely, takže není nutné tak časté odplevelování. Jinak je ale postup dalšího opatrování stejný. Tímto způsobem se ale dají množit přímo na stanovišti pouze ty druhy vrb, které tvoří velmi silné jednoleté výhony (např. S.alba, S.viminalis, S.pentandra a některé další). Druhy s jemnými měkkými větvičkami, nebo s krátkými jednoletými přírůstky, se k tomu nehodí (typicky S.purpurea, která má příliš tenké, i když dostatečně dlouhé jednoleté výhony).